Články

USNESENÍ Valné hromady Společnosti přátel Podkarpatské Rusi dne 26. dubna 2014

1. Valná hromada schvaluje
a) zprávu o činnosti Společnosti za období od poslední valné hromady (duben 2013 - duben 2014),
b) revizní zprávu,
c) návrh úprav stanov SPPR v souvislosti s novým Občanským zákoníkem a s aktuálními potřebami a podmínkami činnosti organizace.
2. Valná hromada schvaluje volbu nového Výkonného výboru SPPR ve složení:
Sofia Bolshakova, Dagmar Březinová, Ján Buvala, Jan Čopík, Jiří Havel,
Bruno Sopko, Tomáš Pilát, Vlastimil Svoboda
a Revizní komise ve složení:
Marie Bartošová, Kateřina Romaňáková, Eva Tittelbachová.
Zároveň valná hromada ukládá novému Výkonnému výboru zvolit ze svého středu předsedu, místopředsedu a tajemníka organizace; a revizní komisi ukládá zvolit jejího předsedu.
3. Valná hromada vyjadřuje podporu úsilí Ukrajiny a Zakarpatské oblasti
(Podkarpatské Rusi) o přiblížení k demokratické Evropě a o spolupráci
s EU. Nesouhlasí s velmocensko expanzivní politikou vedoucích politiků
Ruska. Schvaluje Prohlášení k současné situaci na Ukrajině připravené
Výkonným výborem a ukládá, aby VV prohlášení zaslal státním orgánům
a ústavním činitelům ČR.
4. Valná hromada ukládá Výkonnému výboru zasadit se o oživení činnosti
o. s. Podkarpatská Rus - náhrada majetkové újmy, jejíž aktivity se po
úmrtí ing. Josefa Havla značně utlumily.
5. Valná hromada souhlasí s návrhem výkonného výboru, aby byl
odeslán dopis někdejším členům VV J. Soukupovi a M. Valovi s žádostí o
omluvu za jejich nactiutrhačné a destruktivní postupy.

Praha 26. dubna 2014

 

Prohlášení Světové rady Rusínů

My, členové Světové rady Rusínů, Rusnaků a Lemků (složené z představitelů rusínských národnostních menšin) jsme se sešli na svém zasedání dne 1. 3. 2014 ve městě Deva v Rumunsku a vydáváme toto společné prohlášení

Světové rady Rusínů:

Jsme velmi znepokojeni událostmi, které se staly v poslední době na Ukrajině. Hluboce litujeme lidských obětí - těch, kdo zemřeli či byli zraněni na Euromajdanu. Vyjadřujeme hluboké soucítění a soustrast rodinám zemřelých.

Rozhodně odsuzujeme všechny násilné akce proti pokojným lidem. Nejlepším řešením všech problémů a jediná cesta vedoucí k prospěchu ukrajinského lidu a národnostních menšin v této zemi včetně Rusínů, Rusnaků a Lemků, je dialog. Dialog v tom duchu, jak je pojímán a realizován v modelu evropské politiky k národům a národnostním menšinám.

Věříme, že na Ukrajině zvítězí demokracie a že také Ukrajina se brzy stane členem Evropské Unie; a s ní do společné Evropy vstoupí i Rusíni, Rusnaci a Lemkové žijící v tomto státě.

Deva dne 1. 3. 2014

Podepsáni:

členové Světové rady Rusínů přítomní v Devě

Srbsko - Djura Papuga,
Rumunsko - Julija Fircak,
Maďarsko - Stepan Lavinec,
Slovensko - Vladimír Protivňák,
Ukrajina - Mikola Bobinec,
Česká republika - Alexander Moshkola

Dokument Cesty za vzpomínkami

Pozvánka

Předvánoční setkání členů SPPR a jejich hostů

Zveme vás na neformální předvánoční setkání členů SPPR a jejich hostů dne 17. prosince od 16 hodin ve společenském sále Domu národnostních menšin v Praze 2, Vocelova 3. Promítneme si snímek Vyšla zvizda jasna režiséra Zdeňka Flídra o slavení Vánoc na Podkarpatské Rusi a čerstvý dokument Koločava autorů Jiřího Kroba a Tomáše Kouckého. Na programu je i malé občerstvení. Vánoční cukroví či jiné dobroty a speciality, zejména z pomyslné krajové „kuchyně“ Podkarpatské Rusi, jsou vítány. Výkonný výbor SPPR

Hledá se pan J.Kolár

Dobrý den,

obracím se na Vás s prosbou.
Hledám jednoho člověka, o kterém nemám téměř žádné informace a své pátrání opírám více méně jen o domněnky. Abych vše vysvětlila: před pár týdny zemřela moje pratetička Marie Bumbová, roz. Hynková. Přibližně v letech 1945-1951 pracovala na Ministerstvu vnitra, kde se podílela na udělování ČSR občanství lidem přicházejícím ze Zakarpatské Ukrajiny (Podkarpatské Rusi). V roce 1951 jí byla tato činnost ukončena ze strany ministerstva, důvod neznám. Těsně po revoluci, v roce 1990, dostala dopis z Ministerstva zahraničních věcí, konkrétně šlo o přeposlaný dopis z  československého zastupitelského úřadu v Ottawě v Kanadě, ve kterém po pr atetičce pátral jistý J. Kolár. Od příbuzných vím, že pravděpodobně ten samý muž dokonce pratetičku hledal přes inzerát uvedený v československých novinách. Všechny tyto informace jsem vyvodila z dokumentů nalezených v pozůstalosti, pratetička se o této části jejího života nechtěla s nikým bavit. A právě i proto by mně velmi zajímalo, proč jí někdo takto hledal.
Na Vás se obracím protože předpokládám, že by se mohlo jednat o člověka/rodinu vysídlenou ze Zakarpatské Ukrajiny (Podkarpatské Rusi) a nevím, na koho jiného se při mém pátrání obrátit.
Prosím o jakoukoliv radu.
Předem děkuji za odpověď,
s pozdravem
Šárka Grohová

Z fotoarchivu

Východní část Podkarpatské Rus

Gabriel Podlesný

Narodil se 30.9.1922 v Nižné Rybnici, okres Sobrance, později se přestěhoval do Užhorodu, kde pracoval jako bankovní zřízenec v Agrární bance. Z vlasteneckých důvodů odešel v roce 1939 do exilu přes Maďarsko, kde v Budapešti díky jazykovým znalostem pomáhal i dalším československým běžencům. Poté se dostal do Francie, kde se 15. dubna 1940 podrobil odvodu a byl zařazen jako vojín k 10. rotě pěšího pluku 2. Účastnil se bojů ve Francii a 13. července téhož roku odplul na lodi Rod el Farag do Anglie a byl zařazen k 3. rotě pěšího praporu 2. V řadách brigády prošel kromě jiného i parašutistickým výcvikem a v září 1944 už jako desátník odešel s brigádou do pole, byl zařazen jako střelec z tanku u 3. roty tankového praporu 2.
10. dubna 1945 se účastnil neúspěšného výpadu proti nepřátelským pozicím v prostoru Filature, přitom jeho tank najel na minu, část posádky byla zabita, část zraněna. Četař Gabriel Podlesný byl popálen a těžce zraněn a byl léčen v britských nemocnicích po řadu měsíců.
18. ledna 1946 byl povýšen na rotného, 31. března téhož roku na podporučíka, 12. prosince na poručíka, avšak 20.10.1947 zemřel ve Vojenské nemocnici 1 v Praze na následky válečných zranění. V té době byl kmenově veden u 23. tankové brigády. Pohřben je v Praze na Olšanech.
Za svou službu byl vyznamenán Čs. válečným křížem, medailí Za chrabrost, Za zásluhy II. stupně, a vysokým britským vyznamenáním Military Medal.

Předjaří v Karpatech

Právě vychází

Cesty a Křižovatky.
Podkarpatská Rus, Morava, Čechy/Světla Mathauserová.- Praha : Břeh / SPPR, 2011

Knihu pamětí paní profesorky Světly Mathauserové nejlépe vystihuje lektorský posudek dr.V.Šrámkové z kterého vyjímáme :
Paměti Světly Mathauserové (1924-2007), které zamýšlela věnovat své nejmladší vnučce, nezapřou, že jejich autorka nebyla jen prostou milující babičkou, která chtěla vnučku potěšit vzpomínáním na své dětství, ale byla i vysokoškolskou učitelkou, profesorkou ruské literatury  na Filozofické fakultě University Karlovy.
Světla Mathauserová se narodila na Podkarpatské Rusi a v ní prožila své harmonické dětství i počátek gymnaziálních let, okouzlena krajinou a zaujata jejími lidmi, ať už to byli Češi, Rusíni, Židé či Maďaři. Vzpomíná na tamější život s citem a láskou, ale také nezapře  svou hlubokou vzdělanost, názory, které zformovalo její vzdělání a celý pozdější život, ani vnitřně vyrovnanou a pevnou osobnost. Své zcela osobní vzpomínání a organicky prokládá historickými, jazykovědnými i kulturně historickými komentáři.
Kniha vychází za  finanční podpory Ministerstva kultury

Stránky