Občanské sdružení Společnost přátel Podkarpatské Rusi bylo založeno v roce 1990. Ideově navazuje na Klub přátel Podkarpatské Rusi založený v období meziválečného Československa v Bratislavě. Cílem Společnosti je zejména prohlubování vztahů s občany a organizacemi Zakarpatské oblasti Ukrajiny (bývalé Podkarpatské Rusi), podpora Rusínů na území České republiky a popularizace Podkarpatské Rusi (Zakarpatské oblasti) v ČR. Společnost vydává časopis Podkarpatská Rus, další neperiodické publikace, pořádá besedy, výstavy a filmové projekce. Členy Společnosti jsou Rusíni, Češi narození na území Podkarpatské Rusi a lidé mající vztah k tomuto území. Členská základna čítá okolo 500 lidí z České republiky i dalších států. Ve vedení Společnosti se postupně vystřídali Alexandr Veličko, Jaromír Hořec, Miloslav Kopecký, Jiří Havel, Agáta Pilátová a Dagmar Březinová.

 

 

Prosba o získání informací o knězi Fedoru Máhovi

Obracím se na Vás a vaše občanské sdružení s prosbou o získání informací o knězi Fedoru Máhovi, žijícím od roku 1946 v Praze. Jedná se o rodáka z Podkarpatské Rusy ( Rakovo okr.Perečín, ročník 1921-3 ). Tento kněz je vrstevníkem mého dědy Juraje Máhy/Jiří Máha (asi nebyli v přízni) a poslední žijící pamětník válečných a poválečných let ve své domovině, kdy odcházeli do širého světa.

Mám obrovskou touhu získat kontakt, setkat se s ním a získat nějaké paměti o dědovi. Doposud jsem kontaktoval řecko-katolickou i pravoslavnou církev, ale bez úspěchu. Z jejich rodné vsi mám informaci, že má úřad poblíž Staroměstského náměstí a kontaktují ho přes prostředníka z Užhorodu. Pokud mi budete moci jakkoli pomoci budu vděčen.

S úctou a poděkování za odpověď Pavel Blažek, Rtyně v Podkrkonoší tel.732714549

ČÍSLO 4/2014

Čtvrté číslo časopisu roku 2014:

- Den Rusína v Praze
- Podkarpatská Rus v neklidné střední Evropě
- Konference o národnostních menšinách
- Přednáška Huberta Ripky v Podkarpatském klubu v Londýně v říjnu 1944
- Rusínská menšina a migranti
- Mladí Rusíni na Slovensku
- Povídka Ireny Trnkové

Na co myslí Fedor Vico

Každý tvor, teda aj človek, má svoje osobitosti, svoje spôsoby vyjadrovania a celkovú prezentáciu vo vzťahu k okoliu. Človek nemá rád, ak ho niekto príliš usmerňuje, diriguje, alebo (ako nás kedysi na vojne) šikanuje, buzeruje, či s ním všelijako manipuluje. A ešte k tomu od takého človeka ( skupiny ľudí, minority, národnostnej menšiny, národa), vyžaduje lásku, vernosť, obdiv, oddanosť, poslušnosť a stotožnenie sa z útvarom nielen vojenským, ale i štátnym a to napríklad aj tak, aby si obhrýzal nechty pri zápase národného mužstva, aj keď nikto z jeho komunity nesedí, obrazne povedané, ani len na striedačke.
Ale za príkladmi netreba chodiť ani ďaleko, ani do hlbokej minulosti a dalo by sa o nich hovoriť aj do nekonečna v krčme, ktorá nemá záverečnú.
Jedného dňa pred pár rokmi sme sa odviezli autobusom do istej rusínskej dediny na východnom Slovensku. Sprevádzali sme našich hostí z Ameriky, väčšinou už len potomkov rusínskych vysťahovalcov. Bolo dohodnuté, že v miestnom drevenom kostolíku pre nich farár odslúži starosvovienskú cyrilometodejskú liturgiu, ktorej podobu si ich predkovia uchovávali vo svojom srdci aj ďaleko za morom.
Keď však prítomní namiesto"Hospody pomiluj" počuli "Pane zmiluj sa" a celá liturgia pokračovala v slovenskom jazyku, bola Služba pozastavená a sprostredkovatelia sa farárovi snažili diskrétne vysvetliť, s akými očakávaniami prišli títo ľudia do kostolíka svojich predkov.
Farár sa bránil argumentom, že Najvyššiemu je jedno v akej reči sa k nemu veriaci prihovárajú.
Na to mu odpovedal vtedajší predseda Svetovej rady Rusínov a až do smrti dramaturg prešovského Divadla Alexandra Duchnoviča Vasiľ Turok takto: " Keď je to teda jedno, otče, tak potom na akého boha stvoril nás, Rusínov ?!"
Liturgia potom prebiehala k spokojnosti prítomných.
Amiň.

Prohlášení Společnosti přátel Podkarpatské Rusi

Společnost přátel Podkarpatské Rusi jako zástupce Rusínské národnostní menšiny v České republice sleduje s obavami vývoj na současné Ukrajině. Aktivity Ruské federace jsou z hlediska mezinárodního práva nepřijatelné. Na druhou stranu je však třeba vzít v potaz nedodržování práv původních obyvatel území dnešní Zakarpatské oblasti (zvláště Rusínů) současnou Ukrajinou (samozřejmě i Sovětským svazem v minulosti). Jde zejména o práva svobodně se přihlásit ke své národnosti a právo na vyučování v rusínském jazyce.

Společnost přátel Podkarpatské Rusi proto apeluje na vládu, prezidenta a další státní orgány České republiky, aby při jednáních s představiteli Ukrajinské republiky (případně představiteli třetích států na mezinárodních fórech) podporovala oprávněné požadavky původních obyvatel současné Zakarpatské oblasti Ukrajiny:

  • Rusíni (stejně jako další původní národy Zakarpatské oblasti Ukrajiny) mají právo na uznání svého jazyka a právo učit se svému jazyku na státních školách.
  • Rusíni a další původní národy mají právo na uznání své národnosti. Musí mít možnost se ke své národnosti svobodně přihlásit při každé vhodné příležitosti (sčítání lidu apod.).
  • Rusíni a další původní národy musí mít právo sami si upravovat záležitosti spadající do oblasti kultury, vyučování apod. Toto právo by mělo být upraveno vzákonech a reprezentováno vlastními svobodně zvolenými autonomními orgány.

Žádné z výše uvedených základních práv a svobod není na současné Ukrajině státními orgány plně dodržováno a uplatňováno. Právo současného územní Zakarpatské oblasti Ukrajiny (historicky Podkarpatské Rusi) na vlastní samosprávu a autonomii je zakotveno již mezinárodní smlouvě uzavřené dne 10. září 1919 v Saint-Germain-en-Laye. Obyvatelstvo Zakarpatské oblasti požadavky na autonomní postavení vyjádřilo rovněž v referendu uskutečněném v roce 1991.

Ukrajina v současné době prochází velkými změnami. Je otázkou jestli z nich vyjde posílena či naopak. Sluchu by se však mělo dostat všem národům a národnostem.

Představitelům České republiky připomínáme, že zaniklé Československo uzavřelo výše zmíněnou smlouvu v Saint-Germain-en-Laye. Podkarpatská Rus by tak z hlediska ČR neměla být zemí neznámou a nevýznamnou. Společnost přátel Podkarpatské Rusi rovněž připomíná, že Česká republika za více než dvacet let nebyla schopna na území Podkarpatské Rusi zřídit konzulát ani české kulturní centrum.